Vlhké zdivo není jen estetickým problémem, ale i závažným stavebně fyzikálním a zdravotním rizikem. Přítomnost vlhkosti v konstrukcích negativně ovlivňuje vnitřní prostředí stavby, její energetickou náročnost, životnost materiálů a v neposlední řadě také zdraví obyvatel. Dodatečná izolace zdiva je v mnoha případech nezbytným krokem k obnově funkčnosti starších objektů i k prevenci dalších škod na novějších budovách.
Dodatečné izolace provádíme především v okamžiku, kdy se objeví známky vzlínající vlhkosti.
Také při plánované rekonstrukci starší nemovitosti, výměně oken nebo zateplení objektu, je důležité řešit vlhkostní poměry konstrukce. Izolaci je nutné provést před těmito úpravami, jinak může dojít ke zhoršení problému a ke vzniku dalších poruch.
Vlhké stěny mají výrazně vyšší tepelnou vodivost. To znamená, že skrze ně uniká teplo mnohem rychleji než skrze suché konstrukce. Pokud zdivo zadržuje vodu, dochází ke zvýšeným nákladům na vytápění, protože teplota v místnosti rychle klesá a je nutné častější přitápění. Izolované suché zdivo naopak pomáhá udržet stabilní vnitřní klima a snižuje energetickou náročnost budovy.
Suché konstrukce rovněž zlepšují subjektivní vnímání tepla. V místnostech bez vlhkosti je teplota vnímána jako komfortnější, což vede k nižším nákladům na provoz vytápění.
Nadměrná vlhkost vytváří ideální prostředí pro růst plísní, hub a dalších mikroorganismů. Pokud vlhkost omítek přesáhne určitou hranici, začíná se na površích objevovat plíseň. Ta nejen poškozuje povrch, ale uvolňuje do ovzduší spory, které mohou u citlivých jedinců vyvolat alergie, astmatické projevy, kožní potíže nebo dlouhodobé problémy s dýchacími cestami.
Odstraněním příčiny vlhkosti, tedy sanací zdiva a jeho izolací, dochází ke snížení relativní vlhkosti vzduchu a celkovému zlepšení mikroklimatu v místnostech. Výsledkem je zdravější, sušší a hygienicky vyhovující prostředí pro každodenní život.
Dlouhodobě navlhlé zdivo podléhá chemickým a mechanickým změnám. Voda v konstrukci přenáší soli, které se hromadí v povrchových vrstvách a následně krystalizují. Tento jev vede k takzvanému sprašování omítek, odlupování nátěrů a vzniku trhlin. Opakovaným krystalizačním cyklům materiály podléhají a postupně ztrácejí své mechanické vlastnosti.
Zdivo oslabené vlhkostí je také náchylnější k dalšímu poškození. V případě, že jsou ve stěnách zabudovány dřevěné prvky, například podlahové nosníky nebo stropní trámy, hrozí jejich napadení dřevokaznými houbami, což může vést až k narušení statiky celé konstrukce.
Při špatné izolaci a výskytu vlhkosti často dochází k povrchové kondenzaci vodních par. Ty se sráží na chladných a vlhkých stěnách, nejčastěji v rozích místností, za nábytkem nebo na stěnách orientovaných na sever. To vytváří ideální podmínky pro růst plísní a bakterií. V bytě, kde se běžným provozem vytvoří deset až patnáct kilogramů vodních par denně, je riziko kondenzace vysoké, pokud není zdivo správně izolováno.
Izolace pomáhá tyto jevy eliminovat. Tím, že je konstrukce suchá a teplotně stabilní, vodní pára nemá kde kondenzovat a prostor zůstává suchý i v zimních měsících.
Izolace zdiva je klíčová nejen pro komfort bydlení, ale také pro dlouhodobou udržitelnost a bezpečnost staveb. Pomáhá snižovat náklady, chrání zdraví obyvatel a výrazně prodlužuje životnost materiálů i konstrukcí. Pokud si nejste jisti stavem zdiva ve vašem objektu, doporučujeme odbornou diagnostiku a případné návrhy sanačních opatření. Včasný zásah znamená nižší náklady a lepší výsledek.
